Včely tráví zimu společně v úlu. Semknuty do chomáče, který se postupně posunuje po plástech, jak postupně spotřebovává v buňkách zásoby. Po zimním slunovratu matka začíná klást a včely vychovávají novou generaci.

Včelař tráví zimu všelijak, ale většinou přemítáním, zda je v úle vše v pořádku.

Pokud má úl okénko, snaží se skrz okénko nahlédnout, naslouchá hučení u česna, ruku či nos přikládá ke strůpku, aby odhadl, zda a kde plodují.

Pokrok však nejde zastavit.

Ing. Ivan Černý pozoruje své včely termokamerou.

Zde je několik obrázků, které pořídil na začátku března.

Úl číslo jedna zepředu,        zezadu,

a ze zhora, po odložení folie. Jsou vidět jednotlivé včely. V uličce dokonce i s teplotou 36st.C. Tou, kterou udržují v úle po celý rok. Plod potřebuje ke svému vývoji právě tuto teplotu, a včely jí dokážou vyvinout a udržet i v zimě.

A tady je úl číslo 2 z různých stran a v různém, rozlišení.

Takovéto fotografie vždy roznítí vášnivé diskuze mezi včelaři.

Jedni z nich odvozují nutnost včely tepelně izolovat, případně i přitápět, druzí namítají, že minulých osmdesát milionů let včely nikdo neuteploval, a přece se dožily naší šťastné současnosti a naší péče.

[ Home ] [ Nahoru ]

Last modified: března 16, 2006                                        Stránky provozuje Karel Jiruš